„Všechny vrchy, pohoří, všechny louky a lesy jsou přirozené lékárny.“

 

Svět bylinek je záliba i věda na několik životů. My ale tolik času nemáme. 

Určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že bylinky obstály ve zkoušce času. Nejsou žádnou převratnou metodou ani zázrakem, který řeší na počkání neřešitelné. Tvrdí-li vám někdo, že bylinkami za čtrnáct dnů vyléčí rakovinu, je to trouba.

Dnešní život je velmi odlišný. Očekáváme rychlý zásah moderní medicíny v podobě „kouzelné pilulky“. Praktického lékaře navštěvujeme často i při běžných zdravotních obtížích, které pak lékař v mnoha případech léčí zbytečně silnými léky, jež vyvolávají spoustu vedlejších účinků. Léčení je často nedůsledné a potlačuje jen příznaky, takže když pacient přestane lék brát, obtíže se mnohdy v plném rozsahu vrátí. Infekční onemocnění většinou výrazně reagují na antibiotika, avšak jestliže jsou důsledkem vyčerpanosti a oslabení tělesné konstituce člověka, trvalý obrat k lepšímu v takovém případě žádná dávka antibiotik nezajistí.

To, co chybí modernímu pojetí našeho zdraví, je pocit, že za svou tělesnou i duševní pohodu jsme odpovědní my sami. Mnoho lehčích onemocnění si přivodíme sami svým lehkomyslným počínáním: máme špatné stravovací návyky, nedostatek pohybu či si přímo sami „zatloukáme hřebíky do rakve“. Moderní léky mají rychlý, zřetelný léčebný účinek, nemohou však vyřešit potíže, které si sami trvale způsobujeme.

Metoda bylinného lékařství netkví pouze ve zmírnění příznaků. Důležitější je, že podporuje naše tělo v úsilí vyléčit se vlastními silami. Nemá účinek „kouzelné pilulky“, ale jeho působení z větší části tkví v harmonickém postupu k naší životní pohodě. Na přípravě a užívání bylinných léků není v podstatě nic obtížného. Většina z nás však svým životem vyspělé civilizace ztratila dovednosti, které naše babičky a prababičky považovaly za samozřejmé. Vzdali jsme se zásadních lidových moudrostí, předávaných z generace na generaci, ve prospěch chemicky připravovaných léků, které možná vždy ve zkoušce času neobstojí.

Nejdůležitější krok v životě nás všech je přijmout skutečnost, že dobré zdraví leží jen a jen v našich rukou a že citlivým přístupem ke své vnitřní harmonii často můžeme vyléčit lehčí onemocnění dříve, než se z nich stanou závažné obtíže.

Nejprve několik praktických poznámek k bylinkám

Především používáme čerstvé rostliny, teprve potom sušené nebo jinak upravené. Čím déle bylinky skladujeme, tím více ztrácejí léčivé účinky. Bylinky je dobré kupovat z poslední úrody, při nakupování se díváme na datum spotřeby. Nespotřebované zásoby vyměňujeme po roce.

V zásadě platí, že žádná bylinka nemá „bylinkového nepřítele“, s nímž by se nesnášela. Příroda to takto dokonale zařídila. Záleží na každém, jak si směsi jednotlivých bylin upraví, podle svých zdravotních problémů.

Před použitím čajové směsi dobře promícháme, protože bylinky nejsou stejně těžké. Těžší složky, například kousky kořenů, propadají dolů a odebíraná horní část čajoviny nemá správný poměr jednotlivých složek.

Nemusíme závistivě hledět na exotické rostliny a drahé zahraniční výrobky, například ženšen, švédské kapky apod. Jsou to stejné produkty přírody, velmi podobné těm, které se vyskytují i u nás. Jako náhrada ženšenu nebo drahých švédských kapek někdy dobře poslouží puškvorec a další u nás dostupné byliny. Takto doma vyrobené kapky, jejichž účinek je založen na kombinaci většího počtu široce působících hořkých rostlin, si můžeme připravit jen za cenu alkoholu, jímž je zalijeme.

Bylinkové čaje se rychle kazí, proto připravujeme dávku jen na jeden den. Skladujeme je v chladničce a ohřejeme vždy jen část na jedno vypití. Čaje, které se pijí často v malých dávkách (například na průdušky), udržujeme v teplé termosce.

Všechny bylinky nejlépe účinkují, když jsou ve slabé koncentraci. I nejnevinnější rostliny mohou při silné koncentraci vyvolat nežádoucí, často nepříjemný či nebezpečný účinek.

Na každý organismus neúčinkují bylinky stejně. Co někomu snadno pomůže, na jiného nezapůsobí. Proto je třeba účinky na vlastním organismu vyzkoušet a v případě potřeby použít jinou, podobně účinkující bylinu.

Snažíme se nekombinovat používání bylinek se syntetickými léky.

Při sběru, zpracování a skladování léčivých rostlin dodržujeme osvědčené zásady. Rostliny sbíráme na místech bez různých druhů znečištění a exhalátů (ne u frekventovaných cest). Ihned je pokrájíme, volně rozložíme v tenké vrstvě (například na balicí papír) a za pravidelného obracení je usušíme na teplém, stinném místě. Ukládáme je v kartonových, plátěných nebo skleněných, dobře uzavíratelných obalech na suchém, chladném a tmavém místě. Obaly označíme jménem byliny a rokem sběru.

Příště bych se ráda podrobněji věnovala již konkrétním bylinkám. Proto se těším na vaše reakce, pište, co by vás zajímalo, další díl může být šitý na míru právě vám.

Mějte krásný a pohodový den.

Monika